Jak v češtině, tak v angličtině se čas vyjadřuje formami jednoduchými i složenými (tj. víceslovnými). V tomto článku si připomeneme hlavní rozdílnosti mezi pojetím časů v češtině a angličtině a přehledným způsobem si zopakujeme základních dvanáct anglických časů.
Časy v češtině
Čeština má časy pouze tři - přítomný, minulý a budoucí. Do času se však promítá i tzv. vid, tj. rozlišuje se, zda vyjádřený děj byl již dokonán nebo ne a hovoří se pak o tzv. dokonavosti resp. nedokonavosti.
Časy v angličtině
V angličtině je časů podstatně víc než v češtině. Vedle tzv. prostých časů, kterých má angličtina šest, je zde navíc paralelní řada tzv. časů průběhových. Ty se skládají z kombinace pomocného slovesa to be a z tzv. –ing formy významového slovesa (což je tvar přítomného příčestí).
Kromě toho se setkáváme ještě s tzv. časy perfektními, kdy se chápe časová rovina relativně, tedy vzhledem k jiné časové rovině. Sem patří vlastní perfektum, tj. čas předpřítomný, plusquamperfektum, tj. čas předminulý a čas předbudoucí.
Dohromady tedy v angličtině máme dvanáct základních slovesných časů, nepočítaje v to alternativní způsoby vyjádření budoucnosti (např. vazba going to) a kondicionály.
Kompletní přehled základních časových forem v angličtině vypadá následovně (na příkladu 1. osoby jednotného čísla slovesa to speak - mluvit):
I speak (čas přít. prostý)
I am speaking (čas přít. průběhový)
I spoke (čas min. prostý)
I was speaking (čas min. průběhový)
I have spoken (čas předpřít. prostý)
I have been speaking (čas předpřít. průběhový)
I had spoken (čas předmin. prostý)
I had been speaking (čas předmin. průběhový)
I will speak (čas budoucí prostý)
I will be speaking (čas budoucí průběhový)
I will have spoken (čas předbud.prostý)
I will have been speaking (čas předbud.průb.)
Přehled základních časů
Následuje přehled základních 12 anglických časů s informací, kdy se používá, a příklady použití.
Čas přítomný prostý (present simple)
Odkazuje na bezprostřední nebo déletrvající přítomnost, např.:
My teeth hurt. (Bolí mě zuby.)
She is in the office. (Je v kanceláři.)
popř. vyjadřuje obecnou charakteristiku např.:
Water freezes at 0°C. (Voda mrzne při 0° C.)
Čas minulý prostý (past simple)
Je vždy jednoslovný a odkazuje na minulost bez vztahu k přítomnosti, např.:
Yesterday, she went to the cinema. (Včera šla do kina).
He died young. (Zemřel mladý.)
Čas předpřítomný prostý (present perfect simple)
Týká se dějů započatých v minulosti, které nějak přetrvávají svými důsledky do přítomnosti. Do češtiny se proto někdy překládá časem přítomným, jindy časem minulým, např.:
I haven't been to England yet. (V Anglii jsem ještě nebyl.)
I have lived in Prague since 1973. (Žiju v Praze od roku 1973.)
I've just talked to them. (Právě jsem s nimi mluvil.)
Čas předminulý prostý (past perfect simple)
Orientuje se na minulé děje, které jinému minulému ději předcházely, např.:
Everything was just as I had prepared it the day before. (Všechno bylo tak, jak jsem to připravil den předtím.)
Čas budoucí prostý (future simple)
Zvláštností anglického budoucího času s tvary shall a will je to, že se prolíná s kategorií slovesného způsobu, protože budoucnost je jen zřídka chápána jako něco zcela jistého. Týká se to zvlášť otázkových vět, např.:
Shall we open the window? (Máme otevřít okno?)
Will you pass me the salt please? (Podal byste mi sůl prosím?)
Je možné také rozlišit:
- budoucnost tzv. neutrální např. I'll wait for you till next week. (Počkám na tebe do příštího týdne.)
- budoucnost se vztahem k přítomnosti (pomocí vazby to be going to, např.: He is going to get married soon. (Brzy se bude ženit /už se konají přípravy/).
Čas předbudoucí prostý (future perfect simple)
Předbudoucí čas je poměrně vzácný. Vztahuje se na děje v budoucnosti proběhlé do určitého časového momentu v budoucnosti popř. proběhlé před jinými budoucími ději např.:I will have washed the dishes by three o‘clock. (Do tří budu mít umyté nádobí.)
Čas přítomný průběhový (present continuous/progressive)
Označuje jednotlivý děj aktuálně probíhající v přítomnosti, např.:
Children are playing at the playground. (Děti si hrají na hřišti.)
The soup is boiling. (Polévka se vaří.)
Spolu s příslušným časovým údajem může vyjadřovat i děj budoucí, např.:
I'm flying to London next week. (Příští týden poletím do Londýna.)
Čas minulý průběhový (past continuous/progressive)
Vyjadřuje dočasný minulý děj probíhající v určité minulé době, např.:
We were studying all day long. (Studovali jsme celý den.)
Čas předpřítomný průběhový (present perfect continuous/progressive)
Vyjadřuje podobně jako prostá forma děj probíhající v minulosti s přetrvávajícími důsledky do přítomnosti, např.:
We've been looking for our children all the time. (Celou tu dobu jsme hledali naše děti.)
Předminulý čas průběhový (past perfect continuous/progressive)
Označuje dočasné trvání minulého děje před jiným dějem minulým, např.:
He was very tired, because he had been working very hard the whole week. (Byl velmi unavený, protože /předtím/ celý týden velmi tvrdě pracoval.)
Budoucí čas průběhový (future continuous/progressive)
Označuje děj aktuálně probíhající v určité budoucí době, např.:
At about 9 am we will be climbing to the top of the mountain. (Kolem deváté budeme stoupat na vrchol hory.)
Předbudoucí čas průběhový (future perfect continuous/progressive)
Je vůbec nejméně často se vyskytující formou, vyjadřuje se tak průběh budoucího děje proběhlého do určitého časového okamžiku, např.:
By next summer I will have been living in Prague for 40 years. (Příští léto tomu bude již 40 let co bydlím v Praze).
Závěrečné poznámky
Průběhové časy označují děje a procesy v jejich průběhu, děj je zde vnímaný jako aktuální a více určitý proto nemusí být slovesné tvary ve větě už nijak doplněny, např.:
What's going on? (Co se děje?)
Průběhový čas se obvykle pojí jen se slovesy dynamickými, vyjadřujícími dějovou akci nebo proces.